Přívěsný vozík PAV

Poválečný nárůst výroby cenově dostupných, a na svou dobu technicky vyspělých, motocyklů přispěl k rychlému rozvoji motorizmu u nás. Motocykly nesloužily jen k dopravě za prací.  Zasloužily se i o rozvoj mototuristiky. Chyběl však prostor pro naložení potřeb pro víkendové kempování, na odvoz nákupu, atd. Nosič na zadním blatníku potřebnou kapacitu, ani nosnost, nesplňoval.
Tento nedostatek elegantně vyřešil jednostopý přívěsný vozík za motocykl PAV, jehož výrobu zahájila Avia n.p. Letňany. Zde se vyráběl v letech 1960 – 63, odkud se pak výroba přenesla do Kovozávodů Semily. Vozík si velmi rychle pro svou praktičnost získal příznivce.
Krásné spojení se skůtrem Čezeta.
 
Nejznámější jsou modely PAV 40 a 41, které se vzájemně lišily jen nepatrnými konstrukčními změnami. Byly primárně určeny pro motocykly Jawa 250 a 350 ccm a pro ČZ 175 ccm. Vyráběly se v typické barvě Jawa tmavá červená nebo v barvě černé pro motocykly ČZ.
 
Konstrukce vozíku byla velmi jednoduchá. Kovová skříň o obsahu 103,6 dm3 mohla nést až 30 kg nákladu. Byla uzavřena širokým víkem. To se otvíralo na pant nebo bylo celé odnímatelné. Víko bylo uzamykatelné a na své horní ploše mohlo nést miniaturní zahrádku na drobnosti. Zadní kolo bylo odpruženo, kryto blatníkem a osazeno pneumatikou o rozměru 300×100. Boky byly chráněny trubkovým rámem proti nechtěnému převrácení. Na tomto rámu byly červené a bílé odrazky. V zadní části vozíku byl prostor pro SPZ a nad ním umístěné světlo. To obsahovalo žárovku světla brzdy a poziční, které zároveň osvětlovalo SPZ.
 Na nosič se toho moc nevejde
K motocyklu se vozík PAV upevňoval tažným zařízením z ocelových bezešvých trubek vložením čepu do kardanového kříže, který byl součástí tažné oje vozíku. Na tažném zařízení byla i speciální trojpólová zásuvka, která vedla proud ke koncovému světlu.
 
Jízda s vozíkem PAV byla bezproblémová, pokud řidič dodržoval logické zásady:
·         Těžké věci uložit na dno, těžiště tak je umístěno co nejníže.
·         Respektovat silniční nerovnosti a včas snížit rychlost
·         Za jízdy nepřekročit maximální povolenou rychlost 70 km/hod. Pokud by se tak stalo, vozík se mohl rozvibrovat.
Veškerá údržba spočívala v kontrole správného nahuštění pneu a občasném promazání kardanového kříže tažného zařízení. PAV byl jednoduchý a nenáročný pomocník.
 
Vozíky za motocykl vyrábělo v letech 1959-66 i Lidové výrobní družstvo Motex. Jejich vozíky typ 287 byly dvoustopé, pro 50 kg nákladu, robustní konstrukce, uzavřené odklápěcím víkem nebo jen plachtou. Nebylo jich vyrobeno mnoho a motoristické veřejnosti nejsou tolik známé.

devene